na Blog.cz

Životní cesta hřebce nezačala nejlépe.Nezaujal kupce na dražbě v Kentucky ani v Hollywood Parku, proto putoval domů, jenže ridič nákláďáku dostal cestou infarkt. "Sunday" naštěstí přežil.Pak mu cestu zkřížil Ch. E. Whittingham a o jeho osudu bylo rázem rozhodnuto.Ovšem jeho trenér to neměl jednoduché. "Sunday" byl poněkud svéhlavý. "Sunday přestaň!" křičela žokejka Pam Mabesová, i proto mu začali přezdívat "Sunday Přestaň". Na dráze se Sunday poprvé objevil 30.10.1988 v Maiden závodě, skončil druhý.Hned 13.11. si napravil reputaci a zvítězil a 10délek! V prosincových Allowance Stakes zase doběhl druhý.Sezonu 1989 odstartoval ve velkém stylu: 8.4. předběhl soupeře v Santa Anita Derby (Gr.1) o 11 délek, 2.5. zvítězil v Allowance Stakes o 4 a čtvr délky a 19.5. skóroval v San Felipe Handicapu (Gr.2) o 1 a třičtvrtě délky.Schylovalo se k souboji nejlepších, Sunday Silence vs. Easy Goer. Na závodišti v Churchil Downs se tehdy sešlo přes 123 tisíc lidí. Po startu šel Sunday okamžitě do vedení a držel si 3délkový náskok, jenže pak ho vylekal křik a Valenzeulův bič, vybočil doleva, pak doprava a znovu doleva, přičemž mu Easy Goer dýchal na záda.Nakonec oba hřebci proletěli cílem, kličkující Sunday Silence však o 2 a půl délky dříve. V květnu se oba rivalové opět potkali v Preakness Stakes (Gr.1) Sunday však byl v cíli o nos dříve.Na startu Belmont Stakes (Gr.1) stanul Sunday jako horký favorit, ovšem Easy Goer tentokrát zvítězil velmi lehce o 8 délek a sen o Trojkoruně se rázem rozplynul.Sunday Silence mu oplatil porážku 4.11.. kdy se spolu utkali v Breedrs Cup Classic. Do chovu Sunday odcházel ověnčen tituly Šampion 3letýcg 1989, "Kůň roku 1989 a se statistikou 14 startů, 9x první, 5x druhý a s vyhranými dotacemi 4 968 554 USD. V USA se jako plemeník neprosadil, proto v roce 1995 putoval do Japonska, kde jaho hvězda stoupala strmě vzhůru. V roce 1996 byl zařazen do americké Síně slávy. V červnu 2002 začal mít problémy s nohama, objevila se u něj laminitis.Ačkoli překonal i srdeční selhání, musel být dne 19.8.2002 ve věku pouhých 16let uspán.Jeho odkaz žije dál v jeho potomcích, kteří zejména v Asii lámou rekordy ve vyhraných dotacích. Mezi nejlepší patří např. Agnes Flight(1997), Dance in the Dark(1993), Deeo Impact(2002), Fuji Kiseki (1992), Hearts Cry(2001), Stay Gold (1994), Still in Love(2000), To the Victory (1996) a další.

Pedigree -kliknu na ikonku

Už nezbyl nikdo komu bych věřila

Všichni mě zradili,zklamali

Měsíce jsem se topila v slzách a neznala jsem nic jiného než smutek.

Ale pak jsem poznala tebe a všechno se změnilo k lepšímu.

Vždycky když jsem přišla ze tebou do stáje už jsi vykukoval z boxu a radostně mi ržál na pozdrav.

Slastně sis vychutnávál když sem tě drbala na čele nebo za ušima.

Na každou jízdu ses těšil.

Když sem byla v tvém sedle cítila jsem jak si nabitý energií a elánem.

Jakmile jsme došli k nejbližšímu poli nebo louce, cválali jsme a já cítila nepopsatelný pocit štěstí.

A když jsi zrychlil do trysku, okolní svět pro mě přestal existovat a vnímala jsem jen tvoje pravidelné oddychování a dusot kopyt.Připadala mi jako kdyby sme letěli a v ty chvíle jsme byli jako jeden.

Nikdy ti nevadilo když sem tě cvičila na jízdárně, vždycky si měl chuť do práce.

Skoky jsi skákal s takovou elegancí až se zatajoval dech.

A když jsem společně trénovali na dráze,podával si neuvěřitelné výkony.

Když přišel tvůj první start na rovinách nikdo nečekal že bys mohl vyhrát, proti tobě byli daleko silnější koně, ale ty si chtěl vyhrát.

A tak to bylo i v dalších dostizích, byl si neporazitelný!

Pak se trenér rozhodl že bys měl jít na přékážkové dostihy a tak začal další tvrdý trénink.

Ale ty si měl pořád chuť do práce.

V překážkových dostiích si exceloval stejně jako na rovinách a tak ses 10.října postavil na start Velké pardubické.

Když bylo ostartováno cítila jsem tvoji touhu jít vpřed, ale ještě sem tě nenechala.

Byli jsme na krásném 4 místě, říkala sem si "To se podaří,my musíme vyhrát"

Najížděli jsme k Taxisovu příkopu.

Měla sem přesně odpočitané kdy bysme měli odskočit, ale nevyšlo to.

Odskočil jsi pozdě.

Viděla jsme jenom jak se řítíme dolů.

Zkutálela jsem se dolů pod překážku a čekala jsem až ostatní koně proběhnou.

Třeštila mi hlava a měla sem asi ěnco s nohou ale to mě v tu chvíli nezájimalo, bála jsem se o tebe.

Když jse k tobě doběhla naskytl se mi ten nejhrůznější pohled.

Ležel jsi na zemi a nehýbal ses..

Hned jsem k tobě přiskočila, po tvářích mi začaly stékat potoky slz, doufala jsem že ještě žiješ, ale nebylo to tak...

Nemohla jsem tomu uvěřit a ani jsem nechtěla

Pořáda dokola jsem opakovala "Prosím probuď se, nemůžeš mě opustit, ještě ne, prosím neodcházej "

Po chvíle ke mě přiběhli záchranáři a další lidé a řekli mi že už je pozdě, že už jsi odešel

ale já jsem byla jako smyslů zbavená.Nechtěla jsem se od tebe hnout, nechtěla jsem tomu uvěřit.Nakonec mě od tebe museli odtáhnout a já už jsem se jenom dívala jak tě nakládájí a odvážejí pryč.

Život se mi zhroutil,bez tebe je ted život k ničemu.Pořád tě všude vidím.Když jsem na dráze vidím nás dva jak společně dobíháme do cíle jako první a tebe jak se pyšně předvádíš před fotografy.A když jsem ve stájí tak tě stále vidím ve tvém boxu a jakobych vždycky slyšela tvé zaržání.Ale tu už tu nejsi.Prohrál jsi svůj poslední závod a ted už se probíháš po zelených pastvinách...

Každý den pořád chodím k tvému hrobu a svěřuju se ti se vším.

I když už tu nejsi, doufám že mě slyšíš.

Nikdy už žádného koně nebudu milovat tak jako tebe, ty jsi byl pro mě jediný.

Do smrti an tebe nezapomenu a doufám že se tam nahoře jednou shledáme....

Můj život provází už jen zármutek a věčný pláč.

Často si doma prohlížím naše fotky.

Když se na ně dívám, vzpomínám na všechny ty chvilky co jsme spolu prožili.

Byl jsi ůžasný....

(Tohle byl takový krátký příběh o osudu dostihového koně,snad se líbí :) Jo a dobré je k tomu si pustit tu písničku, newím jak vás, ale jak sem to psala tak sem u toho brečela )

-Ne nedostanu žádneho cenného BH

-Ne nedostanu živého koně

Ale jako neříkejte si:Ježiš nějaká pipina si kvůli velké pardubické dneska vymyslela že půjde na dostihovou školu!

To vůbec není pravda!O dostihy se zajímám už dobré 3 roky a jsem pevně rozhodnutá jít na střední školu dostihového sportu ve velké chuchli.Je to můj sen...Kdybych se tam dostala tak se mi vyplní.

No myslím,že tedka už dost o tom a mohla bych napsat nějaké novinky :D